Co je tímto tvrzením myšleno? Pocit toho, že jenom být, mě nestojí žádné úsilí. Teď se nebavíme o pocitu štěstí, ten vnímám až jako druhý krok. Být v souladu znamená jenom dýchat. Je to pocit, kdy bytí nic nepotřebuje. Není to odcházení, přicházení, získávání, ztrácení,… Je to přijetí sebe samotného a všeho co je v daný okamžik. Prakticky vzato nic jiného než tento daný okamžik neexistuje. Minulost a budoucnost jsou pouze konstrukty naší mysli. V tuhle a každou chvíli nám stačí jen být v ní. Nemusíme být pod ní, pak nás může umačkávat či dokonce drtit. To se dá vnímat jako úzkost nebo deprese. Nemusíme být ani nad ní, pak se můžeme jevit odtržení nebo i třeba namyšlení. Stačí jenom být a to tady a teď. Tady a teď totiž nedělá rozdíly, nesoudí, nepotřebuje se rozhodovat mezi dobrým a zlým. Jenom je.

Možná se někdy cítíme, že je bytí tíživé, bolestivé. Že nejsme ve vlastní kůži, že se věci nedaří. Možná tehdy je moudré jenom být. Nechat věci se vyvinout tak, jak mají. Mohu si všimnout, že je rozdíl mezi dosahovaním věcí s vnitřním klidem a radostí. A že se věci nemusí dít z důvodu vnitřního tlaku a napětí. Takovým dobrým ukazatelem toho, zda dosahuji věcí bez tlaku a napětí je, že se nemusím snažit. Jedině tehdy ze mě daná věc přímo vychází a je jen zhmotněním toho, co je ve mně. A já se přece nemusím snažit být sám sebou.